St. Jakob im Defereggen – lyžování na konci Východního Tyrolska

07.01.2024

St. Jakob im Defereggen – lyžování na konci Východního Tyrolska - Forjoy

Téměř na konci zapadlého údolí Defereggental leží menší lyžařské středisko. Nabízí sice jen sedmnáct kilometrů sjezdovek, ale nabídne dostatek zábavy na jeden či dva dny, vlastně šlo by zde vydržet i déle. My jej navštívili v prosinci roku 2023 před Vánoci. Tedy před začátkem té pravé sezóny, kdy zde bývá prý i docela rušno. Nicméně na nás působilo středisko lehce ospale a opuštěně, ale v tom dobrém slova smyslu. Trochu nám připomnělo vzdušnou čarou ne příliš vzdáleny Sillian. Obě místa jsou co do velikosti srovnatelná, St. Jakob nabízí jen o něco větší porci černých sjezdovek.

Příjezd

K místu se nejlépe dostává od města Lienz, ze kterého vede nejprve zpravidla dobře sjízdná silnice B108. V Hubenu je nutné odbočit na místní L25, která se hned za křížením vydává strmě vzhůru a na pár kilometrech překoná pár stovek výškových metrů. Silnici lemují četné závory, které se v případě nesjízdnosti dalších úseků zavírají. Nicméně již po projetí Hopfgartenu je silnice vedena víceméně po rovině, žádná další prudká stoupání či klesání zde nehrozí. Horský charakter je ale nezpochybnitelný, proto by ve vozidle neměla chybět potřebná výbava (řetězy, lopata) a na autě samozřejmě celoroční nebo zimní pneumatiky.

Stání přes noc

Na začátek snad jen upozornění. V Tyrolsku je obecně zakázané spaní přes noc v obytných vozidlech a mimo vyhrazené plochy při turistických pobytech. Na místo přijíždíme až později večer, snažíme se na sebe nijak zvlášť neupozorňovat (nicméně přední půl kabát nasazujeme) a ráno odcházíme lyžovat, zatím nám to vždy prošlo.

V St.Jakob jsme byli poprvé a nebyl jsem jist, jak je to tam s parkováním – ostatně ani na P4N není k nalezení moc informací. Takže jsem po příjezdu nezaparkoval hned u spodní stanice lanovky. Sjel jsem o trochu níže, na velkou plochu, která slouží jako parkoviště při větším zájmu návštěvníků. Spodní část této plochy je i relativně rovná, na rozdíl od dalších ploch (ale u stanice je plocha rovnější, to spíše při příjezdu a parkování podél cesty jsou místa nerovná, respektive ve svahu).

Noc byla klidná, ráno jsme pak přejeli k parkovišti u lanovky a obsluha nás nasměrovala na místo prakticky hned naproti vchodu k lanovce. Obávám se ale, že delší či větší obytné auto by odkázali na parkoviště podél příjezdové cesty a při větším zájmu asi i dále. Nicméně vše je v docházkové vzdálenosti.

Polohu střediska v kontextu Rakouska i místa, která jsme využili pro přenocování i parkování u lanovky zachycují tyto mapky. Rád bych ale poprosil, aby tato místa nebyla vkládána na P4N. Ne všichni se umí na takových místech chovat a důsledkem takového vložení je pak zpravidla jen zákazová značka na daném místě.

Dojmy ze střediska aneb jak se zde lyžuje

Nahoru do areálu se lze dostat kabinkou. Ráno při zahájení se chvilku čekalo, na fotce je zachycena první ranní skupina, ostatně moc lidí nahoře nebylo po celý den. S trochou nadsázky by snad šlo i tvrdit, že lidé na první fotce jsou všichni ten den lyžující lyžaři ve středisku. Ve skutečnosti ale ještě pár lidí přibylo.

Výjezd nahoru je docela svižný, od vrcholové stanice kabinky je ale nutné pokračovat velmi pomalou a zastaralou tří sedačkou Mooserberg. Je škoda, že je zde taková pomalá lanovka, okolní sjezdovky nejsou špatné, ale tahle lanovka od jejich využití spolehlivě odradí. Navíc je neodpojována a tím i s nepříjemným tvrdým a rychlým nástupem. Snad se někdy v budoucnosti dočká modernizace, neboť zbývající dvě šesti sedačky v areálu jsou super, rychlé a pohodlné, s krytem pro nepřízeň počasí.

První ze zmíněných šesti sedaček, Weißspitzebahn, uprostřed areálu, obsluhuje především červené sjezdovky, byť je zde i jedna modrá dolů. Druhá šesti sedačka Leppleskofel je pak vstupenkou do světa pokročilejších lyžařů a dává možnost dostat se dolů jen po jedné z černých sjezdovek. Vyveze vás až do výšky 2.683 m.n.m. Nebyl jsem na začátku sezony dobře rozježděný, tak jsem si nechával tuhle část spíše na odpoledne, ale pak se zhoršilo počasí a tím i má odvaha vyzkoušet náročnější sjezdovky.

Naštěstí kolem prostřední šesti sedačky Weißspitzebahn byly sjezdovky dostatečně rozmanité a různě propletené, takže lyžování zde bylo zábavné. Lidí bylo poměrně málo, čekací doby nulové. K závěru dne se počasí trochu zhoršilo a tak jsme si sjeli do údolí, k parkovišti, po červené sjezdovce, Není nijak mimořádně náročná, poslední část k údolní stanici je pak modrá. Ostatně lze zde využít klasický vlek a jezdit jen zde.

A na závěr ještě ceny místní restaurace na svahu, u spodní stanice sedačky Weißspitzebahn:

Kam po lyžování?

Nejbližší krytý bazén je v již zmíněném Lienzi. Ostatně toto město je centrem Východního Tyrolska a má téměř 12 tisíc stálých obyvatel. Dvouhodinový vstup, včetně jednoho venkovního bazénu (s nádherným výhledem na okolní hory) stojí dospělého 7,30 €, pro mládež 4,70 €, dítě platí 3,60 €. Maximální denní cena je pak 12, resp. 8,40 a 6 €.

Důležité informace o středisku v kostce:

Autor: Martin Štrimpfl

Vydělávejte pronájmem svého karavanu

Přidat inzerát